Jak se v tyrkysové organizaci dělají těžká rozhodnutí?

Když lidem řeknu, že v BOXELO HUB nemáme klasickou hierarchii, většinou se na chvíli zarazí. A pak přijde otázka: „Tak kdo u vás rozhoduje?“ Upřímně? My všichni, ale trochu jinak, než by se čekalo.

Zajímá vás jak funguje rozhodování bez hierarchie? Navigátor naší skupiny vám představí přístup, který využíváme u nás v BOXELO.

Proč jsme opustili hierarchii

Z vlastní zkušenosti vím, že klasický model vedení má své limity. Často se v něm ztrácí energie lidí, kteří mají nápady, ale nemají „pravomoci“. Rozhodnutí se zasekávají mezi manažery. A kontrola bere lidem motivaci.

Chtěli jsme jiný rytmus – systém, kde místo pozic a titulů fungují role, důvěra a sdílený smysl.

Role místo šéfů

V BOXELO nemáme manažery. Máme role. Navigátory, tvůrce, analytiky, mentory… Každý si volí role, které odpovídají podle vlastních možností.

Rozhodování pak nevzniká na základě moci, ale na základě kompetence a zodpovědnosti. Rozhoduje ten, kdo má k danému tématu nejblíž – znalostí, zkušeností nebo svým osobním závazkem.

Rytmus místo chaosu

Možná to zní, jako by vše bylo volné a neuchopitelné. Ale opak je pravdou. Aby to fungovalo, držíme se pevně svých rituálů a vnímáme vlastní rytmus:

• Kruh – společné hledání řešení a nápadů.

• Puls – pravidelné synchronizace, kde se ladíme na společnou frekvenci.

• Zrcadlo  – čtvrtletní zpětná vazba a reflexe.

• Ticho – prostor pro soustředění bez meetingů.

  
  

Díky tomu víme, kdy tvořit, kdy rozhodovat a kdy nechat věci uzrát.

Rozhodování jako závazek

Velký rozdíl oproti hierarchii je v tom, že rozhodnutí není „příkaz“. Je to závazek vůči sobě, týmu i smyslu organizace. Ten, kdo rozhoduje, nese odpovědnost a své rozhodnutí ukotví před ostatními. Pokud se ukáže, že tudy cesta nevede, přizná to. Ne proto, že ho někdo kontroluje, ale proto, že takto funguje důvěra.

A funguje to?

Ano. Ne proto, že by systém byl dokonalý, ale proto, že jsme si dovolili pustit kontrolu a věřit lidem. Místo dlouhých schvalovacích procesů vznikají rozhodnutí rychleji. Místo rezignace na „to někdo nahoře zařídí“ přichází vlastní iniciativa. Místo strachu z chyb roste ochota učit se a sdílet.

Rozhodování bez hierarchie není chaos. Je to živý systém, kde se lidé učí důvěřovat sobě i ostatním.

Jedním z momentů, kdy se to krásně ukázalo, bylo přijímání nového člena do skupiny. Nebyl to klasický „nábor“. Neřešili jsme, jestli má správné CV, nebo jestli zapadne do organizační struktury. Žádná taková totiž není.

Rozhodnutí vznikalo jinak:

• Impuls: Jeden z nás cítil, že do určité fáze projektu potřebujeme novou energii.

• Kruh: Sešli jsme se, abychom pojmenovali, jaký typ osobnosti, talentu a úroveň zkušeností by byli pro nás přínosem. Nešlo o to, kdo má poslední slovo, ale jestli dotyčný rezonuje s našimi hodnotami a rytmem.

• Rozhodnutí: Přijetí potvrdil ten, kdo vznesl požadavek. Ostatní mu byli zrcadlem.

  
  

Výsledek? Náš nový člen se rychle zapojil, protože od začátku věděl, že nevstupuje do firmy, ale do příběhu. A že rozhodnutí, aby byl součástí, nevzniklo z „náborového výběru“, ale z opravdové shody.

Pokud máte pocit, že se vaše firma zasekla v tabulkách, reportech a nekonečných schvalovacích procesech, zkuste si položit jednoduchou otázku:

„Kdo je ten, kdo má k tomuto rozhodnutí opravdu nejblíž?“

Odpověď může být začátkem úplně jiného způsobu vedení.

Karel Janoš, navigátor skupiny BOXELO HUB